Paseky 2010 očima wranglera – aneb „přece se točí“ podruhé :-)

5 pdd75

V Pasekách jsme se s jedním z našich koní zúčastnili již 2 dostihů s větším či menším štěstím, ale úchvatnou krajinou kolem Pasek jsme byli okouzleni všichni. Proto ani v našem letošním sportovním kalendáři tyto závody nechyběly, a sobě jsem „nadělila“ pozici wranglera – jezdcem měl být můj syn David na jednom z našich koní.

Ve chvíli, kdy se v rodině nacházejí 2 sportovní koně a 2 jezdci, není organizace sportovního kalendáře věcí úplně jednoduchou.  Zvlášť, když se na začátku sezony připravený kalendář rozhodí díky pozdnímu vydání rozpisu u jedněch závodů. A když v půlce sezony přijde zpráva, že odpadnou i další závody, tak jak se letos stalo u Pasek, nezbývá než si začít zoufat. Pokud ale zjistíte, že závody neodvolal pořadatel, ale byly zrušeny kvůli administrativnímu nedostatku, nezbývá, než začít zjišťovat, co se vlastně děje.

Na závodech ve Vilémově jsem se totiž dozvěděla, že Paseky nezrušil jejich organizátor, R. Blíženec, ale komise vytrvalosti. Kamarádka zareagovala rychleji, zeptala se přímo jednoho z členů komise, ale ten ji pro odpověď poslal na Jihočeskou oblast ČJF. A tak jsem se začala ptát i já, co se vlastně děje, kde je „zakopaný pes“ – oslovila jsem pořadatele závodů. Odpověď mne šokovala – pořadatel je připraven, ale pozdní dodání rozpisu se stalo důvodem pro zrušení závodů.  Po relativně dlouhých telefonických rozhovorech se zainteresovanými a dopisování si s ČJF jsme se dostali k dalším informacím a neutuchající prací se p. Blížencovi nakonec podařilo, že jihočeská oblast se za něj postavila a schválila rozpis závodů v původním znění a termínu. A že tento fakt nakonec akceptovala i komise vytrvalosti a zveřejnila rozpis na vytrvalostních stránkách, byť pouze týden před samotnými závody.

Byla jsem ráda, že jsem se v úterý před závody dozvěděla, že se závody budou opravdu konat, byť s nízkým počtem licentovaných jezdců – do Z a L bylo nahlášeno 6 dvojic, tzn. celkem 12, my jsme vezli oba dva naše koně. Jednoho pro syna do soutěže L, druhého pro kamarádku na soutěž Z, která svou účastí také chtěla podpořit organizátora dostihu.

Nakládání proběhlo bez problémů a cca za 3 hodiny jsme vykládali v Pasekách. Milým překvapením byla účast B. Křtěnské v roli rozhodčí, která svou účastí doplnila počet rozhodčí na 3 a umožnila konání dostihu.

Velmi rychle jsme postavili ohrádky pro oba koně, stan a vyrazili na trať – zkontrolovat, zda chladicí body zůstaly stejné jako vloni. Po příjezdu zpět jsme zjistili, že vstupní veterinární kontroly proběhnou až v sobotu ráno – vzhledem k odpadnutí soutěže S vznikl dostatečný časový prostor. Technická porada proběhla v klasickém duchu – perfektně připravená prezentace trati, krátký proslov pí. Rédlové jako hlavní rozhodčí a informace, že po projití veterinární kontrolou se jezdci mají ráno dostavit k vážení. Pro někoho překvapení, že na obtížnost L se dovažuje, pro znalé součást místního „folkloru“. Nesdílím mínění páně Blížencovo, že se stačí ráno nasnídat, aby jezdec s vybavením dosáhl hmotnosti 70 kg, naštěstí syn s výškou 190 cm problémy s dovažováním opravdu nemá.

Velmi rychle po ukončení rozpravy nastal noční klid a tak jsme se všichni uložili. Noc nebyla úplně bezkonfliktní – stan zrovna vypověděl službu a mladší syn si špatně nafoukl matraci. Naštěstí koně tyto problémy neměli a spokojeně celou noc žvýkali (tedy alespoň Johann a Argo rodiny Tůmových), naše jsem kontrolovala pouze 2x.

Jsme ranní ptáčata – tedy nevím, jestli doskáčeme v životě dále, obávám se, že spíš bude platit ta druhá část věty – takže nám vstávání v 6:00 na krmení nijak nevadilo. Koníci svou minidávku spolykali velmi rychle, my už snídali v poklidu. Ten se rychle vytratil v 7:15, kdy jsme začali oba koně připravovat do veterin. Oba koně společně tráví poslední 3 roky 24 hod denně, takže jsou na sebe dost navázáni. Po zkušenostech z Vilémova a dohodě s veterináři jsme vzali na kontrolu oba najednou. Oba prošli bez problémů, stejně tak syn s výbavou dovážil 80 kg. Start v 8:30 byl pro dvojici Habib + David velmi náročný, Habib se odmítal uklidnit – po startu vyrazil na trať až poslední.

Po startu L-ka jsme se jako rodina rozdělili – David s Habibem na trati, manžel s Danem jako wrangleři a já s Jitkou jsme se snažili uklidnit Sihasku, který svého parťáka stále volal. I jemu pomohl k uklidnění až start  – s Jitkou se v pohodě pustili do ukrajování prvních km. Já pak trochu nervozně nasedla do Jitčiny „Stáni“ – pro mne nového automobilu na řízení, a opatrně se spustila z kopce na hlavní silnici. V poslední době (cca 8 let) jezdím v tzv. off-roadech, přechod do malé Fabie byl trochu šok – hlavně jsem se bála, abych autu něco neprovedla. I parkování na prvním chladicím bodě byl problém, který briskně vyřešil kolega z wranglerského teamu M. Studničkové.

Podle předpokladů se Z-ko velmi rychle rozdělilo na 2 skupiny – rychlejší skupina složená převážně ze zkušených koní (a samozřejmě i jezdců) vyšších soutěží nasadila vražedné tempo, kdežto Jitka a Pavla (Másilková) měly za hlavní cíl dokončit. Již na druhém chladicím bodě byl rozdíl mezi oběma skupinami znatelný. Při čekání jsem si v paměti pomalu přehrávala profil tratě, snažila se vzpomenout na její jednotlivé úseky. Byla jsem sice trochu nervozní, ale časový rozdíl nebyl tak velký. Třetí chladicí bod přinesl mírný šok – pořadatelská hlídka podávala informace o tom, že jezdci L-ka zabloudili a že trať se doznačuje. Tato situace není ve vytrvalosti neobvyklá, ale důkladnost, se kterou nějaký nepřející člověk strhal fábory v 3,5 m a přeznačil část trati mne zaskočila. Naštěstí se vše včas podařilo a jezdci Z ve dvou skupinách bodem projeli.

Po příjezdu do Pasek mne čekalo překvapení – David startoval s Habibem do druhého kola jako první. Manžel s druhým synem vyrazili rychle na trať, a já se až posléze dozvěděla, že celou přestávku strávili překováváním upadlé podkovy – pane kováři děkujeme a odměnu u nás máte skovanou :-) .

Za chvíli dorazila Jitka se Sihaskou, který uklidnil ve standardním čase, v pohodě prošel veterinární kontrolou,  a šel na trávu dožrat  ztracenou energii – i Jitka rychle „dobíjela“ a já se starala o doplnění vody na chlazení. Do druhého kola startovali Jitka s Pavlou společně a  znovu jsem vyrazila na trať. „Stáňa“ fungovala spolehlivě bez překvapení, naopak její rychlá manévrovatelnost na rozbitých cestách byla potěšující. Nejdelší čekání  bylo na prostředním chladicím bodě. Kolegové z wranglerského teamu Pavly Másilkové sbírali houby, já spíš počítala velké mravence a říkala si, kde asi je David a kde Jitka. V určité chvíli jsem se již začala bát, ale nakonec jsme se dočkali. Podle očekávání se oba koně zdrželi ve velkém kopci, který je opravdu namáhavý. Za sebou zanechali poslední účastnici hobby soutěže – její 4letý chladnokrevník byl ještě pomalejší.

Poslední chladicí bod znamenal čekání na telefon od manžela, jak dopadl David. Samozřejmě nervy tzv. „na pochodu“ – nedočkala jsem se, informace jsem dostala až po dojezdu do cíle. David s Habibem v závěrečném dostihu nestačili na dvojici L. Švecová a Scott al Sahr, jejich druhé místo bylo navíc okořeněno opakovanou prohlídkou chodů – Habib totiž ztratil další podkovu.

Jitka se Sihaskou si doběhli pro krásné čtvrté místo, bylo potřeba koně schladit a projít závěrečnou veterinou. Nechtěla jsem ponechat nic náhodě a tak jsem k překvapení všech (hlavně zkušených veterinářů) závěrečnou veterinární prohlídku absolvovala se Sihaskou já.

Vše dopadlo skvěle, nicméně pozice wranglera mi přišla 100x náročnější, než pozice jezdce :-) - wrangleři máte můj obdiv!

Po malé chvilce byl závod ukončen dojezdem posledního jezdce hobby soutěží. Bohužel dvojice Radová Eliška a Juráš o pár minut zmeškali časový limit a tak nemohli být hodnoceni. Podle mého názoru byl výkon této dvojice obdivuhodný,  při svém prvním startu 15ti letá dívka dovedla 4letého chladnokrevníka do cíle v pohodě, bez zjevné únavy.

Oba naši koně si v ohrádkách užívali zaslouženého odpočinku, my jsme všichni skládali věci a čekali na vyhlášení. To proběhlo v pokojné a přátelské atmosféře, s pár úsměvnými momenty (někteří koně opravdu zvládnou vše, včetně medaile na krku) a naše dvojice se těšily z pěkných dárků od sponzorů – všem jim děkujeme. Organizační věci ohledně jejich převzetí nechala rodina na mně a tak jsem vše zařídila, včetně ochutnávky grilovaného vepřového – bohužel jsem „oblízla“ jen kousek – o zbytek se postarala mužská část našeho teamu.

Velmi neradi jsme v sobotu v podvečer opouštěli Paseky – nezapomenutelné panorama Novohradských hor, s krásnou dřevěnou zvonicí a kamennými viklany. Trochu jsme záviděli Jitce, že si může užít hezkého večera s našimi přáteli, ale bohužel – povinnost volá.

Ráda bych znovu poděkovala Robertovi Blížencovi za vytrvalost, se kterou se snažil o pořádání dostihu, Jihočeské oblasti ČJF, že ho v jeho snaze podpořila. Samozřejmě nemohu zapomenou na licentované rozhodčí a veterináře, bez kterých by se závody konat nemohly. A ještě jednou děkuji všem sponzorům.

Paseky na shledanou příští rok!

Vlaďka Šebková

hlavní sponzoři:

Adastra

 

 

 

dostih podporují:

Jiprint tiskárna Horní Stropnice